Aristoteles

Aristotelés

(384 př. n. l., Stageira, Chalkidiki -  322 př. n. l., Euboia)

Životopis: Aristotelés byl filosof vrcholného období řecké filosofie, nejvýznamnější žák Platonův a vychovatel Alexandra Makedonského. Jeho rozsáhlé encyklopedické dílo položilo základy mnoha věd.

Aristotelův otec Nikomachos byl osobním lékařem makedonského krále Filipa II. V letech 367 až 347 Aristotelés studoval a pak i vyučoval v Platónově Akadémii v Athénách. Po Platónově smrti odešel vyučovat do Assu v Malé Asii a na Lesbos do Mytilény. Roku 343 př. n. l. jej povolal makedonský král Filip jako vychovatele svého syna Alexandra (budoucí Alexandr Veliký).

Po Filipově smrti se Aristotelés vrátil zpět do Athén, kde se plně věnoval vědě a kde roku 335 př. n. l. založil vlastní filosofickou školu zvanou Lykeion, nebo také peripatetická škola (z názvu krytého sloupořadí peripatos, kde se žáci učili, nebo od slovesa peripatein (procházet se), neboť Aristotelés se prý se svými žáky při výuce procházel). Během 13 let, které strávil v Athénách, vznikla většina jeho spisů, někdy spíše poznámek nebo záznamů z přednášek.

Roku 322 př. n. l., po smrti Alexandra Velikého, byl Aristotelés v rámci reakce proti Alexandrovi obviněn z rouhání bohům a odsouzen, takže odešel do vyhnanství do Chalkidy, odkud pocházela jeho matka a kde v následujícím roce zemřel. Zachovala se jeho závěť s přáním, aby byl pochován vedle své ženy.

 

 
Jedni šetří, jako by měli žít věčně, druzí utrácejí, jako by měli hned zemřít.
zobrazit detail
Rozumný člověk usiluje o život bez bolesti, ne o život příjemný.
zobrazit detail
Pravá moudrost je ve štěstí okrasou, v neštěstí oporou.
zobrazit detail
Největší hloupost je diskutovat o hlouposti s hloupými.
zobrazit detail
Přítel je jedna duše ve dvou tělech.
zobrazit detail
Přítel je ten, kdo se spolu raduje z dobra, jehož se dostane druhému, a kdo spolu s ním cítí bolest, když má zármutek, ne snad z nějakého jiného důvodu, nýbrž pouze kvůli němu.
zobrazit detail
Láska, kterou cítíme každý k sobě, není výjimečný, ale od přírody pěstěný pocit. Vypjatý egoismus naproti tomu zasluhuje výtku spravedlivou, neboť je sebeláskou vystupňovanou přesmíru.
zobrazit detail
Nic tak neničí lidské tělo jako trvalá nečinnost.
zobrazit detail
Vzdělání je nejlepší cestovné pro stáří.
zobrazit detail
Člověk je tvor společenský.
zobrazit detail
Každý génius má v sobě trochu šílenství.
zobrazit detail
Nejpozoruhodnější na člověku je jeho schopnost myslet.
zobrazit detail
Krása je lepším doporučením, než všechny listy.
zobrazit detail
Ježto lidé nemohou nepřetržitě pracovat, potřebují odpočinek, přesto však odpočinek není konečný cíl.
zobrazit detail
Štěstí náleží těm, kdo sami sobě dostačí.
zobrazit detail
I myšlení občas škodí zdraví.
zobrazit detail
Nezřízenost se rovná epileptickým záchvatům.
zobrazit detail
Zvyk nalézati ve všem všudy jen směšnou stránku je nejspolehlivějším příznakem duše mělké - neboť směšné leží vždy na povrchu.
zobrazit detail
Ach, milí přátelé, přátelé neexistují.
zobrazit detail
Přítel všech - přítel nikoho.
zobrazit detail
Vzdělanost má trpké kořínky, ale sladké plody.
zobrazit detail
Chovejme se ke svým přátelům tak, jak si přejeme, aby se oni chovali k nám.
zobrazit detail
Lidé si nejsou naprosto rovni: jedni se rodí k otroctví, druzí ke vládě.
zobrazit detail
Autoři