Autoři

Gercen Alexandr Ivanovič

Alexandr Ivanovič Gercen

(6. duben 1812, Moskva – 21. leden 1870, Paříž)

Životopis: Alexandr Ivanovič Gercen byl ruský spisovatel a politický aktivista, hlavní představitel ruského agrárnického radikálně demokratického hnutí (někdy nazývaného agrárnický populismus) bojujícího za zrušení nevolnictví a hlásající specifickou ruskou cestu k socialismu. Závěr života strávil v emigraci.


Vzdělání získává Alexandr Ivanovič Gercen nejprve v soukromí, v otcově domě, v roce 1829 pak začíná studovat na matematicko-fyzikální fakultě Moskevské univerzity, kterou v roce 1833 absolvuje.

Během studií se Alexandr Ivanovič Gercen seznamuje s mladými ruskými intelektuály, mj. s N. V. Stankevičem, N. P. Ogarjovem aj., zajímá se o přírodní vědy a o německou romantickou filozofii, zvláště pak o filozofii Schellingovu – jako student zakládá Alexandr Ivanovič Gercen kroužek, orientovaný na francouzský utopický socialismus a jeho ideje.

V roce 1834 dojde carské moci trpělivost a Gercena, jenž se nijak neskrývá se svým kritickým postojem vůči nevolnictví a omezování základních lidských práv v tehdejším carském Rusku, společně s několika dalšími členy kroužku nechává zatknout a posléze jej pošle do vyhnanství, které pak Alexandr Ivanovič Gercen tráví ve Vjatce, Permu a Vladimiru, kde působí v letech 1835–39 v guberniálních úřadech – zážitky z Vjatky pak Alexandr Ivanovič Gercen umělecky ztvární ve svém prvním významnějším literárním díle, v díle „Zápisky jednoho mladého člověka“ (Zapiski odnogo molodogo čeloveka, 1840–41).

Po návratu z tohoto vyhnanství následuje brzy vyhnanství druhé, a to v letech 1841–42 – toto vyhnanství tráví Alexandr Ivanovič Gercen v Novgorodě.

Ve čtyřicátých letech 19. století se pak Alexandr Ivanovič Gercen stává společně s V. G. Bělinským vůdčí postavou ruské pokrokové inteligence a představitelem tzv. zapadnictví, orientuje se výrazně na německou filozofii, studuje zejména díla Feurbacha a Hegela, jehož dialektiku chápe jako tzv. algebru revoluce.

Ve čtyřicátých letech pak začínají vznikat i první Gercenovy literární práce – jsou to již zmíněné „Zápisky jednoho mladého muže“ a filosofické spisy „Diletantismus ve vědě“ (Diletantizm v nauke, 1842–43) a „Listy o studiu přírody“ (Pisma ob izučenii prirody, 1845–46) , jimiž Alexandr Ivanovič Gercen pokládá základní kameny novodobé ruské filozofie.

Gercenova próza je v těchto letech, a vlastně i později, prózou prodchnutou kritikou takového jednání člověka, které vede k ponižování lidské důstojnosti lidí jiných – tak je tomu např. v novelách „Doktor Krupov“ (1847) či „Straka zlodějka“ (Soroka vorovka, 1846) a zejména pak v románu „Kdo je vinen?“(Kto vinovat?, 1847), kde Alexandr Ivanovič Gercen rozvíjí myšlenku svobodné lidské osobnosti, která vlastním rozumem a vlastními silami formuje a vytváří vlastní život.

Ve stejném roce, kdy vzniká jeho román „Kdo je vinen“, tedy v roce 1847, odjíždí Alexandr Ivanovič Gercen s rodinou do Francie, kde pak zůstává v dobrovolné emigraci až do konce svého života.

Ve Francii pak zastihne Gercena revoluční rok 1848 – události tohoto roku v něm vyvolají rozčarování, které se pak odrazí v jeho publicistické tvorbě, v dílech „Z druhého břehu“ (S togo berega, 1847–50) a „Listy z Francie a Itálie“ (Pisma iz Francii i Italii, 1847–51).

Rok 1848 znamená i předěl v Gercenově názorech na budoucnost ruské společnosti – Alexandr Ivanovič Gercen začíná odmítat pro Rusko cestu kapitalistického vývoje, tj. cestu zapadnictví, a přiklání se k utopickým projektům ruského socialismu, projektům, které pak rozvinou v šedesátých až osmdesátých letech 19. století ruští narodnici.

Zklamání a deziluzi z průběhu revolučního roku 1848 pak ještě prohloubí Gercenova osobní tragédie – umírá mu žena, později pak matka a syn.

V roce 1851 odjíždí Alexandr Ivanovič Gercen do Londýna, kde pak zakládá Svobodnou ruskou tiskárnu, kde je vydáván první necenzurovaný ruský tisk, a to almanach „Polarnaja zvezda“ (v letech 1855–69) a časopis „Kolokol“ (v letech 1857–67).

V Londýně též začíná Alexandr Ivanovič Gercen tvořit dílo, považované dnes za vrchol jeho prozaické tvorby – tímto dílem jsou jeho sedmidílné paměti „O tom, co bylo“ (Byloje i dumy, 1852–67), autentický záznam pamětí ruského intelektuála, spojení románu životopisného, sociálního, politického a filosofického: celé dílo je pak jedním rozmáchlým zamyšlením nad postavením jedince ve společnosti zmítané zásadními společenskokul­turními zvraty, Alexandr Ivanovič Gercen v geniální zkratce načrtává všechny podstatné rysy a zlomové momenty 19. století.

 
Zapomínat se nemá. Minulost má svá práva. Je třeba se s ní vyrovnat a nikoli zapomenout.
zobrazit detail