Autoři

Montaigne Michel de

Michel de Montaigne

(28. února 1533 – 23. září 1592)

Životopis:  Michel de Montaigne byl francouzský renesanční myslitel, humanista, skeptik. Dal vzniknout novému literárnímu žánru – eseji.

Narodil se 28. února 1533 v Périgordu na zámku Montaigne jako třetí syn bohatého vinaře a obchodníka. Byl gaskoňským šlechticem, který pocházel z prostředí nobilizovaných (do šlechtického stavu povýšených ) obchodníků. Montaignův otec Pierre Eyquiem de Montaigne zastával různé funkce v bordeauxském parlamentu a stal se i starostou města. Matka Antoinette de Louppes pocházela z rodiny španělských obchodníků, kteří uprchli před inkvizicí do Francie.

Jelikož otci záleželo na tom, aby jeho syn byl fyzicky zdatný, poslal ho hned po narození do vesnice Papessus mezi drvoštěpy. Díky otci získal rovněž vynikající humanistické vzdělání. Od dětských let se o něho staral německý vychovatel, který s ním hovořil pouze latinsky. Díky tomu Montaigne později ovládal latinu stejně dobře jako svůj mateřský jazyk. Znalosti získané domácí výchovou si pak rozšířil na koleji v Bordeaux, kde studoval od 6 do 13 let. O tom, zda měl možnost studovat na jedné z jihofrancouzských univerzit, nejsou spolehlivá svědectví.[1] Avšak z jeho znalosti starověké i soudobé vědecké a filosofické literatury můžeme vyvozovat neustálé sebevzdělávání a vytrvalou četbu. Nicméně Montaigne se nikdy nestal profesionálním vědcem, filosofem ani bohoslovcem. A i když během svého života zastával řadu veřejných funkcí (1581 a 1584 byl dokonce zvolen starostou města Bordeaux), sám tvrdil, že své politické činnosti nepřikládá nijak zvláštní význam.

V roce 1558 navázal přátelství s Etienem de la Boétiem. Jejich známost trvala sice pouhých pět let, Etien v roce 1563 umírá, avšak Montaigne na něho vzpomínal celý život. V roce 1565 se oženil s Francoise de La Chassaigne, ale neměl k ní nijak blízký vztah. Celkem z manželství vzešlo pět dcer, jen jedna Montaigne přežila. Když v roce 1568 zemřel jeho otec, zdědil Montaigne velký majetek a přestěhoval se na rodinný zámek. Toužil strávit zbytek života klidně a bavit se četbou. Za tímto účelem dal přestavět třetí patro věže svého zámku na svou pracovnu, v níž si zřídil rozsáhlou knihovnu a zdi věže dal pokrýt citáty starověkých autorů. V roce 1572 zde zahájil práci na první knize Esejí. Na tomto svém díle pak pracoval víceméně až do smrti.

 
Co naplat! Žijeme na světě, na němž i upřímnost vlastních dětí je věcí neznámou.
zobrazit detail
Kdo nevidí, že na výchově dětí a péči o ně závisí ve státu všechno? A přece jsou bez nejmenšího uvážení ponechávány na pospas rodičům, byť i sebepošetilejším a zlým.
zobrazit detail
Hry dětí nejsou žádné hry a dlužno je posuzovat jako nejvážnější dětské konání.
zobrazit detail
Největší věc na světě je vědět, jak být sám sebou.
zobrazit detail
Člověk musí mnoho studovat, aby málo věděl.
zobrazit detail
Studium knižní, toť pohyb skomíravý a chabý a nikterak nerozehřívá; naopak rozprávka zároveň přinese poučení i poskytne cvik.
zobrazit detail
Šťastné manželství by bylo myslitelné mezi slepou ženou a hluchým mužem.
zobrazit detail
Po zlém nenastupuje vždy nutně dobré; může je vystřídat i nové zlo, horší předešlého.
zobrazit detail
Příroda má ve zvyku vymáhat velmi lichvářské úroky.
zobrazit detail
Vážný úkol vlády nad tolika lidmi není úkolem pro lenochy.
zobrazit detail