Autoři

Petrarca Francesco

Francesco Petrarca

(20. července 1304 – 18. července 1374)

Životopis: Francesco Petrarca byl italský spisovatel a básník, který svým dílem navazoval na Danta a spolu s ním bývá někdy považován za předchůdce a jakéhosi duchovního otce humanismu renesance. Měl smysl pro přírodu, pro hory a turistiku, dalo by se říct, že byl jedním z prvních alpinistů.

Petrarca se narodil v Arezzu, odkud se roku 1312 s rodinou přestěhoval do Avignonu, kde zahájil svá studia, od roku 1316 studoval práva v Montpellier a poté (od r. 1322) v Bologni, studia ukončil, jelikož ho více zajímala literatura. Krátce po smrti svého otce (1326) z finančních důvodů přijal svěcení, stal se kanovníkem a vstoupil do služeb kardinála Colonny. Do roku 1347 zastával funkci kaplana.

Jeho kariéra v církevních službách byla poměrně úspěšná, několikrát vyzýval papeže k návratu do Říma. Roku 1343 byl papežem pověřen diplomatickou cestou do Neapole, po jejímž návratu nepřijal biskupství.

Roku 1347 Francesco Petrarca vyzýval při vzpouře v Římě k obnově antického Říma, což vedlo k ochlazení vztahů mezi ním a rodinou Colonnů, se kterou se velmi přátelil, a papežovým okolím. Téhož roku byl nucen přijmout kanonikát v Parmě.

Roku 1353 se přestěhoval do Milána, kde až do roku 1362 působil v diplomatických službách arcibiskupa G. Viscontiho.

Francesco Petrarca se setkal v Itálii s Karlem IV., který ho pozval do Prahy, kterou navštívil v roce 1356. Roku 1362 se přestěhoval do Benátek, odkud byl roku 1370 papežem Urbanem pozván zpět do Říma, cestou se projevil jeho věk a v Padově onemocněl natolik, že již nemohl pokračovat v cestě, po svém uzdravení se stáhl do ústraní a až do smrti žil u své dcery ve vesnici Arqua.

 
Neuznávám jiné rozkoše než učit se.
zobrazit detail
Dva milostné dopisy se píší nejhůř - první a poslední.
zobrazit detail