Autoři

Picasso Pablo

Pablo Picasso

(25. října 1881, Málaga, Španělsko – 8. dubna 1973, Mougins, Francie)

Životopis: Pablo Picasso byl španělský malíř a sochař. Jeho celé jméno je Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz y Picasso. Je jednou z nejvýznamnějších osobností umění 20. století. Společně s Georgesem Braquem je považován za zakladatele kubismu. Odhaduje se, že Pablo Picasso vytvořil asi 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl.

Jeho obraz Alžírské ženy byl v květnu 2015 v newyorské aukční síni Christie's vydražen za 179,4 milionu dolarů (v přepočtu 4,4 miliardy korun), čímž se stal historicky nejdražším výtvarným dílem prodaným v aukci.

Narodil se v Málaze ve Španělsku, byl prvním dítětem José Ruize y Blasco a Maríe Picasso y López. Byl pokřtěn jako Pablo, Diego, José, Francisco de Paula, Juan Nepomuceno, Maria de los Remedios, a Cipriano de la Santísima Trinidad. Picassův otec, José Ruiz, byl malířem, jehož specialitou bylo realistické zobrazení ptáků a který byl většinu svého života profesorem umění na škole řemesel a kurátorem v muzeu. Pablo Picasso už jako chlapec prokazoval vášeň i cit pro kresbu. Podle jeho matky bylo jeho první slovo „piz“, což je zkrácenina od lápiz, španělsky tužka.

Otec vyučoval Picassa různým technikám, např. kresbě a olejové malbě. Pablo Picasso studoval i na Akademii umění (Academia de San Fernando) v Madridu, ale studia nedokončil a po roce ji opustil.

Po studiích v Madridu se vydal do Paříže, centra umění v Evropě. V Paříži bydlel s Maxem Jacobem (novinář a básník), který mu pomohl naučit se francouzsky. Pablo Picasso pracoval hlavně v noci, kdy Max spal. Prošli spolu časy chudoby a beznaděje, hodně z Picassova díla se v té době muselo spálit kvůli teplu. V roce 1901 založil Picasso v Madridu společně se Solerem časopis Arte Joven. První číslo celé ilustroval sám. Od té doby se Pablo Picasso podepisuje jen Picasso, už ne Pablo Ruiz y Picasso.

První léta 20. století trávil Pablo Picasso mezi Barcelonou a Paříží, kde v roce 1904 začal jeho dlouholetý vztah s Fernande Olivierovou. Právě ona se objevuje v mnoha obrazech té doby. Poté, co získal slávu a nějaký ten majetek, odešel Pablo Picasso od Olivierové k Marcelle Humbertové, které říkal Eva. Svou lásku k ní Pablo Picasso vyjádřil v mnoha kubistických obrazech.

V Paříži poznal lidi jako jsou André Breton, Guillaume Apollinaire a spisovatelka Gertrude Stein. Kromě manželky měl i množství milenek. Byl dvakrát ženatý a měl čtyři děti se třemi ženami.

V roce 1918 si Pablo Picasso vzal balerínu Olgu Chochlovou, která mu představila život ve vyšších vrstvách společnosti. Měli spolu syna Paula, ze kterého se později stal motocyklový závodník a také řidič svého otce.

Pablo Picasso se s Chochlovou často hádal. Ona si trvala na společenském chování, zatímco on měl spíše sklony k chování bohémskému. V roce 1927 Pablo Picasso poznal sedmnáctiletou Marie-Thérese Walterovou a začal si s ní tajnou aféru. Jeho manželství s Chochlovou brzy skončilo rozloučením. Rozvod Pablo Picasso nechtěl, protože podle francouzského práva by Chochlové připadla polovina jeho majetku. Zůstali tedy svoji až do roku 1955, kdy Chochlová zemřela.

Pablo Picasso dlouho pokračoval ve vztahu s Walterovou a měl s ní dceru, kterou pojmenoval Maia. Marie-Thér?se po zbytek života žila v naději, že si ji Pablo Picasso jednou vezme, oběsila se 4 roky po jeho smrti.

Dora Maar, fotografka a malířka, byla také po dlouhou dobu Picassovou milenkou. Nejblíž si byli na konci 30 a začátkem 40. let a byla to ona, kdo zdokumentoval obraz Guernica.

Po osvobození Paříže roku 1944 se Pablo Picasso dal dohromady s mladou studentkou umění Françoise Gilotovou. Měli spolu dvě děti – Clauda a Palomu. Jako jediná z Picassových žen Gilotová Picassa roku 1953 opustila, údajně kvůli hrubému zacházení a nevěře. Pablo Picasso tím byl zdrcen. Prošel těžkým obdobím, kdy si uvědomil, že ve svých 70 letech už není pro mladé ženy tak atraktivní a vypadá vedle nich spíš směšně. Několik kreseb z té doby to jasně ukazuje – znázorňují ošklivého trpaslíka a krásnou mladou ženu. Genevi?ve Laporte, která s Pablem Picassem zažila krátký milostný románek, vydražila v roce 2005 právě takové Picassovy kresby, na nichž je i ona sama.

 
Dnešní mládež je hrozná, ale horší je, že už k ní nepatříme.
zobrazit detail
Chtěl bych žít s hromadou peněz jako chudý člověk.
zobrazit detail
Inteligentní žena se nespoléhá na svou krásu.
zobrazit detail
Jak smutné pro malíře, jenž miluje blondýny a nesmí je malovat na svých obrazech, protože se nehodí ke košíku s ovocem.
zobrazit detail
Hezké ženy věří na svou inteligenci. Inteligentní ženy nespoléhají na svou krásu.
zobrazit detail
Jsou malíři, kteří dělají ze slunce žlutou skvrnu, ale jsou jiní, kteří díky svému umění a moudrosti dělají ze žluté barvy slunce.
zobrazit detail
Umění není pravda, ale lež, která umožňuje poznat pravdu.
zobrazit detail
Krásné ženy jsou užitečné jen pro milence a pro malíře bez fantasie.
zobrazit detail
Dílo, které člověk vytváří, není nic jiného než forma deníku.
zobrazit detail
Díky kritikům se malíři dozvídají co chtěli svým dílem vyjádřit.
zobrazit detail
Vše, co si dokážete představit je skutečné.
zobrazit detail
Životní moudrostí je, když se v každém období života dopouštíme jen takových omylů, které jsou v souladu s věkem.
zobrazit detail
Dnešní mládež je hrozná. Ale nejhorší je, že už k ní nepatříme.
zobrazit detail
Lidé, jimž se líbí mé obrazy, neplatí za ně tolik, jako ti, kteří chtějí, aby se líbili jejich hostům.
zobrazit detail
Moderní obrazy jsou jako ženy. Těžko je můžeme milovat, když se usilujeme jim porozumět.
zobrazit detail
Koho bozi milují, umírá mlád - což neznamená čestně, ale že až do konce života má mladistvého ducha.
zobrazit detail
Kdybych věděl, co je UMĚNÍ, nikdy bych se tím netajil.
zobrazit detail
Ať se to líbí člověku nebo ne, je nástrojem přírody. Není možno jít proti přírodě. Je silnější než nejsilnější z lidí.
zobrazit detail
Malíř maluje obrazy, které prodává. Umělec prodává obrazy, které maluje.
zobrazit detail
Malířství je silnější než já, dělá si se mnou, co chce.
zobrazit detail
Dejte mi muzeum a já ho zaplním.
zobrazit detail
Počítače jsou k ničemu. Dokáží pouze poskytovat odpovědi.
zobrazit detail
Umění smývá z duše prach každodennosti.
zobrazit detail
Neumím anglicky, ale nedávám to za vinu jiným.
zobrazit detail
Šepot krásné ženy zní muži hlasitěji než nejzvučnější hlas povinnosti.
zobrazit detail
Maluji věci jak si je myslím, ne jak je vidím.
zobrazit detail
Není nic tak podobného pudlovi jako jiný pudl. A totéž platí o ženách.
zobrazit detail
Když se člověk nepřipravil na svou šanci, tak jej jeho šance pouze zesměšní.
zobrazit detail
Kdyby byla jen jedna pravda, nebylo by možno namalovat sto obrazů na jedno téma.
zobrazit detail
Ženy buď nemají nosit nic, anebo dlouhé sukně.
zobrazit detail
Potřebuji v sobě nakrmit Satana.
zobrazit detail
Tajemství umění spočívá v tom, že nehledáme, nýbrž nacházíme.
zobrazit detail
Věk hraje roli, jen dokud člověk stárne. Teď, kdy jsem dospěl do vysokého věku, může mi být zrovna tak dvacet.
zobrazit detail
Umění je krádež
zobrazit detail
Výtvarný směr vítězí teprve tehdy, když jej začnou používat aranžéři výkladních skříní.
zobrazit detail
Umění je fikce, která nám umožňuje rozpoznat pravdu. Přinejmenším tu pravdu, jež je nám předkládána k chápání.
zobrazit detail