Simmel Johannes Mario

Johannes Mario Simmel

(7. dubna 1924, Vídeň – 1. ledna 2009, Lucern, Švýcarsko)

Životopis: Johannes Mario Simmel byl rakouský spisovatel společenských románů.

Simmelovi rodiče pocházeli z Hamburku. Jeho otec Walter Simmel byl chemik, jeho matka Lisa rozená Schneiderová byla lektorka.[2] Dětství strávil v Rakousku a v Anglii, maturitu složil z chemického inženýrství.

Po druhé světové válce pracoval nejdříve jako novinář, překladatel a tlumočník americké vojenské správy v Rakousku. Při práci v deníku „Welt am Abend“ psal jako kulturní redaktor filmové kritiky a fejetony. Roku 1947 publikoval svoji první sbírku novel pod názvem Setkání v mlze (v originále Begegnung im Nebel). Poté se uplatnil jako redaktor novin ve Vídni a Mnichově.

Mezi lety 1950 a 1962 napsal sám nebo s různými autory celkem 22 filmových scénářů. Po jeho prvním velkém úspěchu Nemusí být vždycky kaviár (v originále Es muss nicht immer Kaviar sein, 1960) se začal věnovat především psaní populárních románů, pokaždé s aktuálním společensko-politickým tématem jako je násilí, obchod s drogami nebo manipulace s geny.

Od 50. let žil ve Starnbergu v Bavorsku. Postupem času se stal značně populárním, jeho romány byly přeloženy do 25 jazyků, přes 10 jich bylo zfilmováno (mnohé z nich byly režírovány Alfredem Vohrerem a Rolandem Klickem).

Simmelovy práce byly označovány kritikou dlouhou dobu jako „obyčejná literatura“. Teprve s románem A s klauny přišly slzy (v originále Doch mit den Clowns kamen die Tränen, 1987) našel celkové uznání. 

 
Dejte tu nejkrásnější ideologii do rukou lidí a vše bude strašné, vražedné, odporné.
zobrazit detail
Těžká doba je jako tmavá brána. Projdeš-li jí, vystoupíš z ní posílen. A všechno, všechno se promění ve světlo.
zobrazit detail
I ten nejstrašnější život je pořád krásnější než ta nejkrásnější smrt.
zobrazit detail
Smrt se stala všední a snadnou. Každý ji může mít, každý z nás. Ale láska - kdo může mít lásku?
zobrazit detail
Všichni lidé, s nimiž se setkáváme, mají své osudy, které ovlivňují jejich chování, ale na to příliš málo myslíme. Očekáváme, že budou reagovat tak, jak bychom zareagovali na jejich míste my, a proto jim v naprosté většině případů nemůžeme rozumět, nemůžeme je pochopit.
zobrazit detail
Několik málo zázraků přírody je vypočitatelných, zázrak člověka k nim bohužel nepatří.
zobrazit detail
Autoři